Ahoj, panenko.
Nevím, jestli jsi mě slyšela, když jsem včera plakala.
Ale dýchala jsi tiše.
Tvoje bříško bylo teplé.
Nepohnula ses – a to bylo dobře.
Dospělí někdy říkají hodně věcí.
Ty jsi neříkala nic.
A právě proto jsem věděla, že mě slyšíš.
Zabalila jsem tě do kapesníku.
A pak jsem usnula.
A ty jsi byla pořád u mě.
I ráno.
Jako vždycky.
Děkuju.
