Kde můžeš s důvěrou naslouchat
Byla jsem tak zaměstnaná setím vlastní louky, že jsem neviděla okolní krásu. Nedaleko stál listnatý háj plný vzrostlých stromů. Sednout si mezi ně, dovolit si zavřít oči, stát se jen na okamžik jedním z nich. Trvalo mnoho let, než jsem pod jejich koruny zamířila.
A tam jsem ji spatřila. Její jemné listy. Bílá kůra kmene mě ovinula jako matka své neviňátko.
Kdybych se mohla stát stromem, chtěla bych být břízou.
Byla mou inspirací v těžkých životních situacích. Stojí celý život s vnitřním klidem, odolává silné bouři stejně jako žáru slunce v parném dni. Síla stromů je inspirativní. Když nastaly těžké roky, stála jsem na svých nohou a s pokorou čekala, až se bouře utiší. S vědomím, že žádná bouře netrvá věčně.
Jsem narozená na podzim. A právě toto roční období bylo tolik potřebné pro mé znovuzrození. Bříze nedělá starost zbavit se něčeho, co s ní bylo nějaký čas srostlé. Listy jednoho podzimního dne pustí.