Kde můžeš s důvěrou věřit
Vysela jsem louku a léta čekala. Byly roky, kdy jsem o všechnu květenu přišla. Byly i takové roky, kdy nevzešlo nic. Bolest se vplížila k mé louce. Vnitřní boj doprovázený netrpělivostí i zklamáním. Louka připomínala spáleniště. S urputností jsem pokračovala s vyséváním. Mnoho semínek umíralo sevřeností mé dlaně. Tlak je rozdrtil.
Pustila jsem do svého života odevzdání a začala jsem se učit vnímat těžké životní situace jako příležitost…
…když se nyní dívám na svoji louku je zaplněna květy i hmyzem, který všude kolem mě poletuje. Je plná barev a života. Mámí mě svojí vůní, kterou tolik miluji. Čas plynul, louka vinula dál metry svého pestrobarevného koberce. Až do okamžiku, kdy květy narazily do vyvráceného plotu. Těla rostlin obejmula plot, který se opětovně napřímil. Zdánlivá překážka vytvořila životní příležitost.