Jsem zemí

Kde můžeš s důvěrou růst

Sílu, kterou v sobě nosíme se rodí v raném dětství. Jsme malinkými, útlými stromy, jež zapouští své kořeny. Z vitality svého kořene pak žijeme celý život. Je to náš pramen, ke kterému se nejen v těžkých situacích života vracíme. Zavřete oči a zkuste si vybavit místo, kde uchováváte své vlastní kořeny.

Místo mého kořenu je zahrada prababičky a pradědečka, kde jsem trávila jako malé děvčátko bezstarostné chvíle. Zahrada plná tajných zákoutí prosycená oslnivým teplým sluncem. Nikdy nezapomenu na houpačku u vykvetlé jabloně, rebarboru, která rostla pod voňavou jabloní. Pařez obsazený mravenci, které jsem dokázala hodiny pozorovat. Lavičku, na které jsem sedávala s pradědečkem, halící do stínu mohutná koruna ořechu. Květiny prababičky, které s láskou opětovně vysazuji. Lemuji jimi cestičku k zahradě…