Milá pastelko,kdysi jsem tě držel mezi prstya kreslil nebe i podlahu zároveň.Bez hranic. Bez pravidel. Jen tak. Dnes držím jiné věci.Klávesnici. Volant. Odpovědnost. Ale
Chlapci z domu s plochou střechou, kde se dveře zavírají napodruhé a za kočárkárnou v suterénu bývala klubovna s tajným znakem… Ticho.Pozor.Tajemství přichází. Jsem
Chlapci ze školy v Akátové ulici,co sedával u okna a skládal vlaštovky z ubrousků, známek, a jednou dokonce z domácího úkolu Ahoj.Já jsem ta
Po rádiu, co pořád šeptá v koutě Milé rádio, nevím přesně, kdy jsem tě přestal vnímat.Možná když přibylo obrazů.A ticho se začalo ztrácet mezi