Sedím pod javorem s velkými prasklinami na kmeni. Trvalo roky, než se jeho rány zacelily. Mnohé stopy po zraněních jsou viditelnými celý život. V mém háji jich najdete mnoho. Učí mě, nestydět se za svá, jenž šaty neskryjí.
Stromy pláčou. Stejně jako můj javor. Učila jsem se to po jeho boku, v dospělosti. Slzami se dotknout svých zranění…
…nechat slzu do rány proniknout a jemně ji otřít…
Spodní část kmene je rozpraskaná nejvíce, čím výše pohlédnete, tím méně jich spatříte. Učilo ho to síle, vytrvalosti i důvěře. Když svými dlaněmi přejíždím po prasklinách, javor mi vypráví svůj životní příběh. Stromy jsou živoucími autobiografiemi, ve kterých můžeme číst všichni.
Něco Vám povím, neměl to vůbec jednoduché. Přesto tu stál, stojí a stát ještě dlouho bude… Jaké životní příběhy vyprávěly stromy Vám?
