Jsem ženou i matkou. A občas je to velice náročná životní role. Jedna doplňuje druhou a naopak.
Potřeba dokonalosti: být ve všem, co jako žena či matka dělám, nejlepší. Vyčerpala jsem svůj pramen a hledala cesty, jak uniknout situacím, které s dokonalostí ruku v ruce nešly. Čím více jsem se snažila, tím méně to šlo. Tak moc jsem chtěla, až jsem se utopila ve vlastním zmaru slz. Byla jsem připravena se vrátit na začátek. Dojít k sobě samé. Nakráčela jsem do své niterní zahrady a začala opečovávat všechny ty květiny a keře, které byly živeny představou, že budou k něčemu jen v případě, když budou dokonalé. Neuvěřitelně se jim ulevilo…
Pochopila jsem, že nemusí být dokonalé. Nemusí být silné. Nemusí být krásné.
Dnes už si dovolím být zranitelná, slabá i křehká zároveň.
